Starověké civilizace (Egypt, Mezopotámie, předkolumbovské civilizace, Řecko, Řím) byly úzce propojeny s přírodou. Vegetační i zemědělský cyklus určoval rytmus života celé společnosti. Příroda byla vnímána jako posvátný prostor, sakrální úctě se těšily hory, prameny, stromy, lesy, zvířata. Navzdory tomu starověké civilizace vyvolaly řadu ekologických problémů, které přispěly k jejích úpadku a kolapsu (deforestace, zasolení a degradace zemědělské půdy, znečištění ovzduší a vod ve městech). Kurs se bude zabývat zmíněnými ekologickými problémy, jejich příčinami a důsledky a s nimi spojenými ekonomickými a sociálními krizemi, které měly dopad na stabilitu zmíněných civilizací. Připomenuty budou i přírodní katastrofy, které poznamenaly jejich vývoj. Pozornost bude věnována zároveň snahám těmto problémům čelit, včetně dobových pokusů o ochranu přírody („zelené“ zákonodárství). Zmíněna bude i percepce přírody a krajiny ve starověkém umění a literatuře a dobová estetika přírody obecně. Výklad se bude opírat o výklad dobových písemných i archeologických pramenů a bude doplněn filmovými ukázkami.

Přednášející: doc. PhDr. Lubor Kysučan, Ph.D.